Kritiky a Názory

Na souboru Linha Singers si vážím několika věcí. Především je to skutečnost, že vytváří jakýsi most přes propast mezi hudbou vážnou a spotřební. Dále objevuje zapadlé hodnoty staré české hudby, a uvádí je s dokonalostí, která nemá v instrumentální hudbě obdoby. A konečně - Linha Singers podněcuje vznik nové současné tvorby, kterou propaguje a provozuje se zvláštním zaujetím a v dokonalé interpretaci. Proto patřím k autorům, kteří spolupracují se souborem a proto se pokaždé těším na jejich vystoupení. A nic nedbám na vztyčené prsty některých kritiků, že nelze míchat žánry. Myslím si, že vzniká žánr nový.


Už jsem slyšel mnoho nahrávek Linhova souboru, ale ještě nikdy z nich na mne nehleděla zkřivená tvář. Jsem si jist Händlovým i Schubertovým úsměvem nad touto transformací jejich hudby, stejně tak jako vděčností všech starých českých a slovenských mistrů, ke kterým se tento soubor probíjí zarostlými šípky staletí, aby je probudil k životu, byt' někde polibkem trochu koketním a vysvobodil je tím ze spánku zaprášených archívů. Já sám pak v těchto rozkošných útvarech vidím jenom veselý převlek na pestrém plesu maškarního sálu hudby. Je to jenom maska, která se nám zalíbí a které řekneme: ,,S tebou, krásná neznámá, chci protančit celou noc." Nic však nebrání partnerovi, aby po několika tancích řekl své dámě: "Krásná masko, odhod' svou škrabošku, poznal jsem tě již dost a vím, že se mi budeš líbit i bez ní ve své původní kráse . . . " Provinile se chci však na závěr přiznat: myslím si, že v mnohých případech bych - ani po půlnoci - netrval na demaskování a nenutil Velasquezovu Venuši se zrcadlem, odvráceně odpočívající na lehátku, aby se obrátila na druhý bok ... Těšil bych se z onoho půvabného převleku a byl bych věru vděčný mistru krejčovskému za tento šat!


Skladby v interpretácii súboru znejú nevtieravo, s pochopením ducha týchto starých skromných autorov. Okrem celistvých skladieb sú tu s vkusom, jemnosťou a úctou k starému umeniu v štylizácii pre ľudské hlasy, flautu, čembalo, sláčiky a bicie nástroje spracované v ucelené diela aj hudobné fragmenty. Tomuto súboru, ktorý v reprodukcii citlivo utvára hlboké umelecké ovzdušie, patrí mój obdiv a moja vďaka.


Tak zvaná vážná hudba už prostě přijala jako danost, že je nám zakázáno opakovat cokoliv z minulosti a opisovat od souseda nebo dokonce sám od sebe. Není tedy žádným heroismem, že všichni napořád hledáme, a žádnou tragédií, že nenalézáme většinou nic zvláštního a jen občas klovneme do zrna jako ta slepá slepice. A z těch, kteří přece jen nalézají, odpadnou zase další a jen těch několik zbylých má tak zvaný ohlas. Měli bychom se z toho všichni radovat, ale není tomu tak. Případy úspěchu bývají zkoumány pod lupou a souzeny s vášněmi, proti nimž je rozum bezmocný. Ale protože nic netrvá věčně, je příkladný a pilný umělec přece jen nakonec vzat na milost a uznán právoplatným nositelem svého poslání. Bývá to v okamžiku, kdy se od něho veřejnost odvrátila. Pak jako tečka za zevrubným šetřením se pronášejí o umělci a jeho díle slova, která nikomu neprospějí ani neuškodí, ale působí jako akt dobré vůle ... Přeji souboru Linha Singers, aby nikdy takovou dobrou vůli nepotřeboval. Pracuje na svou pěst, rok od roku se koriguje a vydává za novými objevy a jeho publikum není náhodnou sešlostí. Přejde-li soubor, získav trvalou náklonnost svého publika, jednoho dne mezi "živé legendy", nebude to díky dlouhým vlasům, decibelům či incidentům, ale jedině díky obnovenému dialogu, který vede na pokračování s klasiky skutečnými.